For Jitinka: Rozumím ti. Vím, jak tě to bolí.. Lidi nejsou dokonalý a dělají zvláštní věci, kterým nerozumíme. Věřím, že to proč se tak zachoval má nějáký důvod. Já ti nepovím jaký.. Chci Tě, ale povzbudit, aby jsi nesmutnila a snažila se hledat lidi, kterým by jsi mohla důvěřovat. Určitě se důvěra dá pěstovat. Čím více budete investovat do přátelství, tím se bude důvěra prohlubovat. PS. Vím, že to není jednoduchý.

Tak s tímhle mám opravdu velké zkušenosti.. Měla jsem kamaráda, kterého jsem měla opravdu hodně ráda. Často jsme si povídali a já mu svěřila veškerá svá tajemství. A jednoho dne jsem se probudila a můj kamarád, který mi byl skoro vším bez vysvětlení nebo rozloučení odešel... Ztrhal mezi námi veškerý styky, zašlapal naše kamarádství, pošlapal moje srdce a dodnes se mnou nepromluvil.. A i když je to půl roku, je pro mě hodně.. emotivní.. vůbec o tom psát.. Cítila jsem se hrozně, ale to Vám asi nemusím psát. Ztratila jsem nejen jeho, ale i půlku svýho srdce a nikdy ta "díra" po něm nebude naplněná... Od té doby jsem potkala spoustu nových přátel, ale.. nikdo mi není a nebude tak blízký jako mi byl kdysi on.. Možná taky proto, že už nikomu nedůvěřuju natolik, abych svoje srdce tolik někomu svěřila a už vůbec, nikomu nesvěřím svá tajemství.. for Anonym: ..."důležité je snažit se o rozloučení v dobrém." .. že to říkáš zrovna Ty.

čas jde a my se měníme. zrajeme, a z původně měkkého vláčného človíčka se stavá tuhý a pevný dospělák. asi jako když vysychá keramická hlína. a tak už neběháme po lesích a neobjevujeme zákoutí skrytá mezi skalami, abysme do nich ukryli své poklady. rosteme a zrajeme, a tak se i naše vztahy mění. některé zanikají, jiné vznikají, další se jenom proměňují. důležité je snažit se o rozloučení v dobrém. a pokud to nejde, není nikdy pozdě na takovou nápravu život je každodenní dobrodružství. jenom to kouzlo už často neumíme vnímat..